Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Každoroční táborové prázdniny vratislavické farnosti měly tentokrát podobu dobývání a osidlování neznámé země Izmul. Třináctka dětí se sešla druhou srpnovou neděli a po přesunu vlakem do Krásné Lípy je čekala večerní cesta podle mapy do deset kilometrů vzdálené vesnice na kraji NP České Švýcarsko. U kapličky v Brtníkách se děti ještě týž den potkaly s Jeho Nejvyšší mužností – starým lesním mužíkem Dominikem, který je jako osadníky přijal do země Izmul za předpokladu, že budou dodržovat její pravidla. Noční setkávání s Jeho Nejvyšší mužností, čtení příběhu na pokračování a tahání indicií tu z kopřiv, tu ze zajetí slimáků děti čekalo každý večer.
Jelikož všichni osadníci nedělní výpravu přežili, pokusili se mužíci odfiltrovat slabší jedince jiným způsobem. Pondělní snídani proto dostali jen ti zdatní – a opět to byly obě osady – jak Moudří, tak Žung bum bum dokázali rozšifrovat zprávu týkající se místa ukrytí snídaně a najedli se do sytosti. Tímto kouskem všechny děti potvrdily i svou psychickou zdatnost a tábor mohl začít na plné obrátky. Z tradičních aktivit jmenujme například celodenní výlet se spoustou zábavných her (největší potěšení nám činilo zakopávání o houby na cestě (jedlé!) a následná smaženice, řízky a houbový gulášek; a pak sledování plnění nejrůznějších úkolů těmi, kdo na sobě měli při kontrole kolíček, putující od jednoho výletníka k druhému, viď, Dominiku:) Každoroční táborovou náplní jsou také dětmi zbožňovaní Medvědi. Sbírání papírků různých hodnot v prostoru hlídaném medvědy-vedoucími se tentokrát obešlo bez větších zranění:) Nezapomenutelnou hrou bude určitě Válka růží, boj Yourků a Lancasterů na život a na smrt, ve kterém po třech dnech zvítězili Lancasteři - hlavně díky Verče, která vyvraždila spoustu Yorků považujících ji za soukmenovce.
Večerka stanovená na půl jedenáctou a budíček o půl osmé byl dodržen pouze jednou, protože ani noci se vždy netrávily hluboko ve spacáku na postelích. Středeční celonoční bdění zahrnovalo výpravu na tajnou poradu lesních mužíků a po složité noční hře ještě pochod na východ slunce. Zpět na faru jsme dorazili okolo sedmé hodiny ranní a děti šly k všeobecnému údivu nás vedoucích hrát billiards a fotbálek, který se po celý pobyt těšil obrovské popularitě nejen v době poledního klidu. Další noční dobrodružství byla pro mnohé novinka - spaní pod širákem, na návrh JVVčka ještě obohacena loupežnou výpravou s neznámým cílem, čímž byl nocleh druhé osady. Mise se nezdařila, proto jako cenu útěchy spořádal Fantomas a jeho druhové zásoby Nutelly uložené na faře. I přes to, že v noci se často děti věnovaly všemu jinému jen ne spánku, měly vždy dost sil bojovat mezi sebou o knoflíky našité na tričku (nejbrutálnější hra tábora:) nebo třeba v tzv. Křížových hrách, kde bylo nejpopulárnější disciplínou zakusování v hořčici namočeného rohlíku kývajícího se před obličejem potícího se soutěžícího…
Osidlování země Izmul bylo zakončeno společnou mší svatou s P. Tichým venku za farou, táborákem (přerušeným pořádnou bouřkou) a vyhlášením celotáborového bodování. K vítězství měli blíže Moudří, ale narozdíl od svých soupeřů neuhádli slovo vyplývající z indicií, čímž přišli o osudových padesát bodů. K nezapomenutelnosti posledního večera určitě přispěly i sladké a slané odměny, děti se bavily a my lesní mužíci šli vyčerpaní spát…
Všem osadníkům se v zemi Izmul líbilo, a proto doufám, že se příští rok potkáme zase jinak a jinde!
