Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Zase přišel jeden krásný podzimní den, pondělí 9. října 2006, kdy jsme byli pozváni naší Evelynkou a jáhnem Václavem na společný výlet po krásách naší milé vlasti. Byl to zájezd nejen velice hezký, poutavý ale i rozjasněný velmi krásným prosluněným dnem. Bylo nám společně všem moc hezky. Je vidět, že nás naše křesťanské společenství silně spojuje. Nejen ve víře, ale i v lásce a v pochopení jednoho ke druhému, což je v dnešní době velmi krásné a důležité. Bylo nám všem v duši velmi pěkně. Byl s námi i náš Pán, všichni jsme to cítili.
A kdeže jsme byli? Jeli jsme pěti auty s výbornými, prostě našimi milými řidiči, jáhnem Václavem, Evelynkou, paní Hájkovou, paní Fišerovou a knězem františkánem Petrem. Bylo nás dohromady pětadvacet. Všichni mladší důchodci, až na mladé řidiče a mne - 85letou starou bábu, ale doufám, že jsem všem stačila.
Vyjeli jsme od fary v 11.30 hod. a pěkně v koloně jsme ujížděli do našich hor. Vedl nás Václav. Jeli jsme překrásnou horskou krajinou, sluníčko svítilo a tím to bylo ještě půvabnější. V každém autě byla velmi dobrá nálada, ohleduplnost a přátelství. Dojeli jsme do podkrkonošského mlýna v Roztokách u Semil. Nikdo jsme místo neznal a byli jsme příjemně překvapeni krásou nejen okolní krajiny ale i samotným mlýnem s velmi příjemnou paní mlynářkou, která nás mlýnem prováděla. Všechno jsme si v paměti ujasnili, obdivovali jsme těžkou, důkladnou a důmyslnou práci našich předků. Bylo to bej, bej, bej! A jeli jsme do kostela ve Vysokém nad Jizerou. Krásný kostel, cítili jsme se tam hodně blízko Pánu Bohu. Tam jsme byli příjemně potěšeni mší, slouženou páterem Petrem a naším jáhnem Václavem. Dále jsme navštívili muzeum ve Vysokém nad Jizerou, kde jsme si prohlédli velmi pěknou expozici řemesel a velký pohyblivý betlém. Pokračovali jsme do Příchovic na faru. Tam jsme v hezké, rozhlehlé místnosti se svatými obrázky, měli milé pohoštění. Nastala velká hostina. Naše obětavé ženy připravily velké pohoštění - chlebíčky, zákusky, bábovky a mnoho dobrého pití, tj. káva se šlehačkou, nebo i bez šlehačky, čaje, různé osvěžující vody. Nic nám nechybělo, ani dobrá nálada. Po rozloučení v kostelíku jsme se připravovali na odjezd domů. Ani nevím kolik bylo hodin, snad dost, ale pro nás ještě málo. Rozloučili jsme se a poděkovali Václavovi , Evelyně a našim obětavým řídičům , kteří nás rozvezli domů.
DÍKY MOC! Příště opět nashledanou.