Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
20. 8. 07 pondělí
V pondělí ráno mě probudí nepříjemný zvuk budíku. Při pohledu na hodiny se mi protočí panenky – pět hodin ráno! Rozlámaně vstanu z postele, dobalím baťoh a po lehké snídani vyrazím na bus. Do Liberce na nádraží to mám ještě pěkný kus cesty, tramvají i autobusem a pak ještě vlakem kamsi ke Kokořínsku. Už ve Vratislavicích ke mně přistoupí houf známých i méně známých tváří se stejně velkými bágly. Jsem tu prvně, ale ostatní se už podle hovoru dobře znají a povídají si spolu o tom, co se dělo po tu dobu, kdy se neviděli. Pozorně poslouchám a za chvíli se dostaneme až na vlakové nádraží. Nikoho sice nepotěší výluka na naší trase, ale všichni si i zde vesele povídají. Vystupujeme na zastávce Bezděz a po úvodních seznamovačkách (snad si ty jména pamatuju:)) se vydáváme na náš týdenní vandr po Českolipsku a Kokořínsku. Úvodní den projdeme kolem Mácháče, nachodíme asi šestnáct kilometrů a myslím, že všichni toho máme tak akorát a spokojeně dojdeme do údolíčka k ohništi, kde dnes máme přespat. Nasbíráme dřevo a na praskajícím ohni připravíme nejprve polévku a poté se opečou buřty. Nebe je zakaboněné a proto si v rychlosti popovídáme o dnešním dnu – takzvaný breefing a ještě před deštěm zalezeme pod převisy a tvrdě spíme až do rána.
21. 8. 07 úterý
Probuzení příštího rána je trochu mokrého rázu, ale všichni s nově načerpanou energií vyrážíme na dnešní kratší cestu, která je plánovaná asi na deset kilometrů přes Staré Splavy, kde si chceme dát malý oběd a na vlakovém nádraží vyzvednout naši kamarádku Markétu, která dorazí z Ústí. Poté bychom rádi přespali na zřícenině hradu Starý Berštejn – ovšem jestli nám to dovolí zdejší kastelán a samozřejmě bude-li nám nakloněno počasí. Cesta vede vcelku příjemnou krajinou, zpočátku zašlou asfaltkou a poté se jde již jen lesem. Když ale celý udýchaní vylezeme na zříceninu hradu, s politováním zjistíme, že Starý Berštejn je v soukromém vlastnictví a dokonce obýván majitelem. Blíží se šestá hodina večerní, proto bychom si rychle měli najít místo na spaní. Scházíme do vesnice pod hradem, kde natočíme vodu a nerozhodně procházíme vískou. Cesta nás svede na hlavní silnici, kterou rychle přejdeme a nedaleko nacházíme pěkný plac s krmelcem a mělkým potůčkem. V rychlosti uvaříme polévku a pak už se nám jen sbíhají sliny na kuře, které se připravuje nad ohněm. Znenadání nás však zastihne prudký déšť, který ovšem trvá jen zhruba deset minut. Rychle se tedy postaví stany. Když se ale sejdeme u ohně na kuře, chybí nám naše kamarádka Markétka (mladší). Dozvídáme se, že je ve stanu a není jí dobře – chytla asi nějakou virózu a bolí jí břicho. Všichni s Markétkou soucítíme a bojíme se, že tu s námi nebude moci zůstat.
22. 8. 07 středa
Bohužel se nám naše nejhorší obavy splnily a ráno po snídani si pro Markétku přijíždí tatínek. Následující dny budeme tedy putovat bez ní. Trasa je dnes plánovaná přes obec Vojtěchov na skautské tábořiště, tedy asi osmnáct kilometrů nenáročnou krajinou. Chůzi nám zpříjemňuje hra, při které z daného člověka musíte vymámit nějaké slovo např. brokolice, vůně nebo láska. Při večerním breefingu pak bude vyhlášení, komu se to podařilo. Na tábořiště se tedy dostaneme poměrně brzo, tudíž máme čas se v blízké tůňce i při téhle zimě umýt. Každý večer nás pak Vojta potěší svým čtením E-mailů z pekla od Jima Foresta, za což jsme mu všichni moc vděční……
23. 8. 07 čtvrtek
Dnes nás čeká nejnáročnější úsek celého vandru – dvacet dva kilometrů dlouhá trasa vedoucí přes Kokořín, kde si uděláme přestávku s prohlídkou hradu. Cesta nás pak vede přes nejrůznější neuvěřitelně prudké kopce, které ale všichni úspěšně zdoláme a na vrcholu máme vždy dobrý pocit, mimo jiné přes obec Vidim a Zakšín, kde se osvěžíme a doplníme sílu. Po úmorných stoupáních ale přichází odměna ve formě cíle naší dnešní trasy – vesnice Tuháň, kde nejprve napustíme vodu a poté nám starší občan mužského pohlaví poradí, že můžeme beze všeho přespat na zdejším fotbalovém stadionu. Když tam dorazíme, s potěšením zjistíme, že se zde nachází takový luxus, jako je kamenné ohniště a střecha ve formě tribuny, pod kterou se můžeme všichni bez stavění stanů vyspat. Utahaní a umoření po náročném dni se již těšíme na teplé rizoto a měkký spacák. Většina z nás si pak krátí čas počítáním fyzických újem a zalepuje puchýře na nohou. Po večerním breefingu a e-mailech si všichni zalezou pod střechu a tvrdě usnou. V noci nás však stihne neuvěřitelně prudký liják, takže polovina z nás je promočená na kost. JVV se však projeví jako gentleman a pouze v trenkách vyleze do deště a vykope odtokový kanál, který svede protivný déšť pryč od našich věcí. Dobrodružná noc skončí více než úspěšně a všichni spí jak do vody hození až do slunného rána.
24. 8. 07 pátek
Při ranním balení kdosi nejmenovaný tvrdil, že dnes je trasa pouze odpočinková – nějakých šestnáct kilometrů, a teprve před pár hodinami jsem se dozvěděla, že jsme ušli přesně 19,4 km……… No nic, jistě byste rádi věděli, kde jsme ten den byli:) – takže, dnes jsme vyrazili kolem desáté z Tuháně a ti vytrvalejší a odvážnější z nás si dokonce zašli na vyhlídku – zříceninu hradu Čap, která byla asi kilometrovým odbočením z naší trasy. Cílem měla být vesnice Zahrádky, nakonec jsme ale zakempili nedaleko před touhle vískou na malé louce, kde bylo miliony much a komárů:(.
Tenhle večer byl, troufám si říct, jeden z nejlepších, a nejen proto, že byl poslední. Snažili jsme se hrát na kytaru, kterou jsme s sebou celou dobu trochu nesmyslně tahali, hráli jsme pár psychoher, díky kterým jsme lépe poznali sebe i ostatní a samozřejmě jsme se tenhle vandr snažili zrekapitulovat. Když už všichni tak trochu klimbali, nechal se dohořet oheň a to naše společenství jsme rozpustili.
25. 8. 07 sobota
„Chci do sprchy!!“ „Já budu mít dneska k večeři řízky!!“ – tak s podobnými výkřiky zoufalství jsme se budily v sobotu ráno, všichni si vědomi toho, že dnes se tohle super společenství bude muset rozejít. Všichni se těšili na sprchu a na dobrou večeři od maminky, ale přesto nám bylo líto, že se uvidíme až napřesrok. Odjezd jsme měli z České lípy v 15.45, šli jsme přes Zahrádky a na závěr jsme prošlapali Pekelské údolí s nádhernou florou, kouzelně chladnými průchody a špinavou, téměř stojící říčkou. Jelikož jsme postupovali rychle, dostali jsme se do Lípy už kolem jedné hodiny odpolední, kde nám Dominik s Kačkou doběhli pro housky a my už ve tři čtvrtě na dvě seděli ve vlaku uhánějícím směr Liberec.
Když jsem tak pozorovala uhánějící krajinu, bylo mi najednou smutno. Za hodinu se s těmihle super lidmi, které znám pouze týden, ale přesto mi přirostli k srdci, tak s těmi se budu muset rozloučit. Prožila jsem nádherný týden činností, kterou miluji ze všeho nejvíce, a potkala jsem nové přátele. Stihla jsem udělat hafo hloupostí, poznat lépe sama sebe, užít si praskajícího ohýnku a čerstvé přírody, na další týden si odrovnat záda i kolena:). Ale naprosto jistě vím jednu věc – příští rok pojedu znovu, i kdyby to mělo být na kolečkovém křesle:)
S pozdravem Vaše
Klára Růtová – účastnice Vandru 2007
