Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Nejprve z pohledu dětí: O jarních prázdninách jsme strávili čtyři dny v poutním domě v Bozkově. Vedoucí nás rozdělili do dvou skupinek – XY a Templáři – a celou dobu jsme cestovali za světlem. Plnili jsem různé úkoly, které jsme každý večer nacházeli v dopisech, napsaných v runách, venku za vesnicí u rozsvícené lucerny. Na začátku jsme šli do Bozkova z nádraží se zavázanýma očima. A přes všechny různé úkoly jsme došli až ke světlu, jehož symbolem byl táborák zapálený na sněhu. Hra nás moc bavila a snad jsme si každý nějaké to světýlko v sobě z Bozkova přivezli.
A nyní z pohledu vedoucích: Tématem celého tábora byla „Cesta za světlem…“, na které děti provázel starý, moudrý Světlík. Na každý den měl pro děti připraven zašifrovaný dopis s heslem na den a úkoly pro daný den.
První dopis děti dostali hned po příjezdu a cestě „ve tmě“ z nádraží, pro další si však už museli každý den večer chodit na místo označené svítilnou kdesi v polích za vesnicí, které ale nejdříve museli najít podle mapy od Světlíka.
Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a tak jsme v úterý vyrazili na pěkný výlet do údolí řeky Kamenice. Samozřejmě ani výlet neoprostil děti od plnění úkolů, kromě hry na zakázaná slova, museli v druhé části cesty hledat lístečky se zprávou rozházené cestou. Po pozdním obědě pro změnu sháněli ve vesnici vše možné od krokodýla až po konev.
Čas letěl dál, jako voda a tak hned po probuzení do mlhavé středy, jsme vyrazili do lesa na dřevo. Nikdo nevěděl, proč na dřevo, ale už před polednem stála u lesa velká hromada dříví. Po obědě tedy nezbylo, než jít připravit oheň navečer. Možná trochu zvláštní, protože všude venku leželo více než 20cm sněhu a teplota nešla nad nulu, ale povedlo se. Než jsme stačili všichni pěkně promrznout, stála již na poli pěkná hranice a aby toho nebylo málo, trochu jsme si zablbli ve sněhu. S tmou jsme se vydali i my vstříc mrazu a ohni, čekalo nás setkání se Světlíkem. Oheň pěkně vzplál, Světlík se zjevil, a všechny nás obdaroval svíčkami ze včelího vosku, krátkým přáním a svíčičkami pro čtvrteční požehnání svící. Jestli někdo nebyl po dnešním dni unaven, tak já tedy více než dost.
Čtvrteční ráno nás přivítalo zase mlhou, ale během dopoledne plného her nám na mši svatou o poledni vysvitlo sluníčko. Během bohoslužby, kterou místní pan farář věnoval, právě světlu a cestě za světlem, nám také posvětil svíčičky a požehnal na naší cestě za světlem. Pak už nezbývalo, než se zabalit, uklidit a za teplého slunečného odpoledne vyrazit na nádraží, na cestu domů.
Za přípravu pěkného tábora děkuji sestře Evelýně a Veronice H., kteří nám vařili, a všem čtyřem vedoucím, kteří mi více či méně pomáhali.
