Vratislavice měly po dlouhou dobu převážně německé obyvatelstvo. Německý název obce zní Maffersdorf. Mezi zdejší rodáky patří např. světově známý konstruktér automobilů Ferdinand Porsche, jehož rodný dům zde stojí dodnes.
Německé obyvatelstvo bylo tradičně katolické, proto zde kvetl náboženský život spolu s tradičními formami zbožnosti, jako jsou poutě, procesí atd. Existoval zde Katolický spolek a farnost zde vlastnila rovněž řadu budov a pozemků. Budova fary pochází z roku 1764. Barokní kostel Nejsvětější Trojice pražského architekta Marka Canevalleho byl dokončen roku 1701 a později prošel řadou úprav. Poslední velké opravy proběhly v kostele v roce 1984.
Po skončení druhé světové války byl proveden postupný odsun německého obyvatelstva, který byl v podstatě dokončen v roce 1946. Do obce se vraceli původní čeští obyvatelé vyhnaní v roce 1938, ale postupně se zde začali usazovat lidé ze všech oblastí republiky.
Od roku 1945 do roku 1989 zde působilo několik kněží. Prvním byl Josef August, který byl svou "přílišnou horlivostí" trnem v oku komunistům, kteří ho proto v roce 1951 přeložili jinam.
Pravý zlom v životě farnosti nastal, jak jinak, až v roce 1989. V roce 1990 zde začal sloužit vynikající rochlický farář Antonín Kejdana, jehož františkánské charisma brzy oslovilo řadu obyvatel. Velkým impulsem pro oživení farního společenství bylo ustanovení jáhna Václava Vaňka administrátorem farnosti v roce 1991. Oběma mužům, zvláště pak novému administrátorovi Václavovi, se (s Boží pomocí samozřejmě) podařil téměř zázrak. Společenství ožilo a začalo se rozrůstat - jednak díky několika nově přistěhovalým rodinám a také díky trpělivé práci s dětmi, které chodily na faru nejdříve za zábavou. Bratru Václavovi, otci Antonínovi a dalším pomocníkům vděčí řada členů farního společenství za svůj křest a život víry.
Věren své františkánské řeholi odchází otec Antonín v roce 1992 do nového působiště. Na jeho místo nastoupil další františkán otec Radim Jáchym, který zde slouží dodnes. Otec Radim byl za minulého režimu pro svou víru dokonce vězněn. Dnes působí rovněž jako žádaný exercitátor při duchovních obnovách.
Významný byl pro faru i příchod sestry Evelyny Bernard z německého sekulárního institutu sv. Bonifáce. Sestra Evelyna zde vykonává práci pastoračního asistenta, vede katechezi, pomáhá s přípravou bohoslužeb atd., atd.
Je pravda, že ne všichni, kdo byli v euforických porevolučních letech pokřtěni, se účastní aktivně života Církve. Přesto se růst společenství ani v dalších letech nezastavil. Dnes zde funguje několik skupin a také stále přicházejí ti, kteří odpověděli na Boží zaklepání na dveře svého srdce.
O současné situaci pojednává stránka Současnost.