Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Když jsme uvažovali, odkud letos vyrazíme a kudy půjdeme Svatodušní pochod, dospěli jsme k závěru, že existuje zhruba šest možností. Jednu z nich - z Českého Dubu přes Ještěd - jsme zvolili vloni. Letos jsme se rozhodli pro jiný směr a to od Krkonoš - z Příchovic (i když Příchovice leží ještě v Jizerských horách) přes Černostudniční hřeben.
Autobus na Harrachov nás vyvezl ke kořenovskému motorestu, odkud jsme už pohodlně dorazili až do Interdiecézního centra mládeže Křižovatka v Příchovicích, kde mimo nás ještě pobývala skupina biřmovanců a zájezd polských dětí. Po večeři jsme přihlíželi večernímu programu, který měli polské děti přichystaný a celý den jsme zakončili chválami v místním kostele sv. Víta.
Nakonec bylo rozhodnuto, že v sobotu vyrazíme v půl osmé ráno, což někteří z nás přijali se značným reptáním. Nakonec se ovšem ukázalo, že to bylo optimální řešení a že jsme tak mohli všechno pohodlněji stihnout. Okolo jedenácté hodiny večerní jsme se uložili ke spánku. Komu se ale nepodařilo usnout rychle a tvrdě měl smůlu, jelikož polští mládežníci zde trávili svou poslední noc a hodlali si jí opravdu užít. Myslím, že v půl druhé jsem už spíše omdlel než usnul. Chlapecká část expedice tudíž ráno působila znatelně unaveněji a nevyspaleji než děvčata - poutnice. Nicméně sluneční paprsky brzy rozehnaly únavu a my jsme se kochali nádhernými výhledy na Tanvald a údolí řeky Kamenice. Svižným tempem a v družných hovorech jsme minuli značku a trochu si zašli, nicméně bystřejším z nás začalo být brzy podezřelé, že žlutou značku viděli naposledy před čtvrt hodinou a že cesta vede jiným než předpokládaným směrem. Nakonec jsme se na značku vrátili a tentokrát pozorněji sešli do malebných Velkých Hamrů, kde jsme přijali srdečné a vskutku křesťanské pohostinství u mladé rodiny, bydlící na zdejší katolické faře. Podívali jsme se i do kostela sv. Václava, kde jsme chválili Pána za nádherný den a vyprošovali si Ducha svatého pro naše životní cesty. Dozvěděli jsme se zde také ledasco o kostele i o obci samotné.
Z Velkých Hamrů jsme vyrazili na Černostudniční hřeben. Cesta byla lemována, jak jinak, dalekými výhledy do okolí. Na Černou studnici jsme dorazili kolem druhé hodiny a udělali zde „obědovou“ pauzu. Odpočívali jsme, jedli, pili, hráli na kytaru a ti z nás, kteří se doposud nenasytili krásnými výhledy, obětovali 15 Kč a vylezli se kochat na rozhlednu. Musím říci, že to opravdu stálo za to.
Potom jsme pokračovali za značného horka přes Vrkoslavice a Dobrou Vodu na Rádlo, kde se otužilejší z nás vykoupali. Voda byla vyhřátá nicméně už dosti špinavá, čemuž se vzhledem k množství koupajících se lidí vůbec nedivím. Kvůli únavě jsme minuli i další raritu - Císařský kámen a zamířili rovnou do Vratislavic s občerstvovací mezizastávkou na tak trochu biblicky znějícím místě u Restaurace Mojžíšův pramen. Cestou se k nám připojil i Radim, který se mírně zdržel v domově důchodců ve Velkých Hamrech, na Černé studnici nás minul o dvě minuty a nevybaven mobilním telefonem putoval za námi zcela sám mimo cesty a divokou přírodou.
Nicméně vše dobře dopadlo a ve Vratislavicích už na nás čekal vynikající guláš, který pro unavené a hladové poutníky uvařil pan Fišer. Myslím, že pořádat podobný pochod se vyplatí už jenom kvůli tomu guláši! Po večeři přijel příchovický kněz Vláďa Novák s mládežníky a ještě mnozí další, především mladí lidé. Mohli jsme tak mezi sebou přivítat i Danielu z litoměřického DCM.
Svatodušní vigilie byla sloužena podle zcela nové liturgie a za sebe musím říci, že to byla velmi hezká slavnost. V Kapli Vzkříšení osvícené po celou mši pouze svíčkami a naplněné příjemnou vůní kadidla panovala po ty dvě hodiny opravdu velmi příjemná atmosféra. Takže nezbývalo, než se před půlnocí přesunout z kaple do farního sálu a pořádně Letnice oslavit. Pilo se, jedlo se, povídalo, že ani nikdo nevzpomněl na únavu z více než pětadvaceti kilometrového pochodu za parného letního dne. A když se venku začalo pomalu rozednívat, my jsem konečně ukládali k požehnanému spánku.
Co dodat.....počasí nám přálo, nálada byla výborná a velmi nás potěšilo, že s námi putovali i Honza s Maruškou z Kamenického Šenova a Radim ze Smržovky. Snad se k nám příští rok přidají ještě další!
Svatodušní svátky jsou velikou událostí v životě Božího lidu a tak přeji nám všem, aby nás svatodušní nadšení provázelo i nadále a aby strhlo také všechny, kteří se s námi na našich cestách setkají.
