Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Duchovní obnovu jsme prožili spolu s bratrem Bernardem Říským - františkánem z Vysoké u Mělníka. Sešlo se nás střídavě na jednotlivých společných povídáních asi 25 a zastoupeny byly pestře všechny věkové skupiny farnosti, od kojenců přes mládež, střední generaci až po důchodce.
Velmi obtížně jsem schopen v krátkosti vystihnout hlavní myšlenky, které zde zazněly, alespoň tedy pokus:
Pokud nechci žít v nervozitě a nepokoji, musím přijmout sám sebe, takového, jaký jsem. Bůh mě má rád takového, jaký jsem. Učit se poděkovat Bohu i za průšvihy, které jsou stejně jako všechny krize šancí ke změně a růstu. Nejde o to být nejlepší a bez chyb (to stejně nevyjde) ale důležitá je snaha být lepší a laskavější. Co nedělám s láskou k druhým, nemá cenu (a naopak). Žijeme ve společnosti a mnozí s partnerem v manželství a ti kolem nás nám pomáhají k cestě do nebe, protože nás "nutí" k růstu a laskavosti (někdy bychom byli raději, kdyby nás tak netrénovali). Naše pýcha umírá až dvě hodiny po naší smrti. Atd…
Bratr Bernard také vykládal o době, kterou trávil ve vězení společně na cimře mimo jiné s dvěma blahořečenými řeckokatolickými duchovními - biskupem Gojdičem a Trčkou. Společně jsme slavili dvě mše. Bernard moc volna neměl, protože v každé pauze zpovídal. A na závěr často vyslovovaná Bernardova modlitba: "Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a navěky věků. Amen. ALELUJA."
