Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Vedoucí naší cestovky, sestra Evelýna, nám důchodcům slibovala po několika obtížnějších trasách zvláštní výlet pro nás - se snadným terénem, ale zato s mnoha zajímavostmi. Nečekali jsme dlouho a trasa byla vymyšlena, akce připravena.
V úterý 3.6.2003 se kolem poledne sešlo na dvacet důchodců podporovaných kolonou 4 vozů osobních i jednoho dopravního pro více osob. Trať byla opravdu vymyšlena pohodově a zajímavě. V Hejnicích chrám s klášterem nedávno nádherně zrestaurovaným, pak přes Frýdlant do pohraniční obce Ves s gotickou památkou ze 14.stol. a kostelíčkem, kde se stále konají pravidelné bohoslužby. I my jsme jednu takovou s naším otcem Radimem u sv. Barbory slavili.
Nestačili jsme se divit a porovnávat: klášter – nyní upravený jako Mezinárodní centrum duchovní obnovy pro církevní akce v budově, která byla zcela zdevastovaná stylem Kulturträger z STB a v posledních letech, díky obětavým jednotlivcům a za finanční pomoci mezistátní organizace pro náš Euroregion obnovena a je určena výhradně pro církevní a kulturní účely celé oblasti Německa, Polska a naší republiky. Díky otci Miloši Rabanovi, který celou akci organizoval a dovedl až k současné podobě, nesrovnatelné s kteroukoliv minulou, je komplex po krátkém provozu již dnes hojně navštěvovaný a využívaný k nejrůznějším církevním akcím v této oblasti. My, kteří pamatujeme na dobu nedávnou, kdy se mezi kopřivami a troskami budov pohybovala různá drobná zvířata a občas zavadil i zvědavý poutník, kroutíme dnes hlavou a nevěřícně se ptáme, kdo ten zázrak uskutečnil: Nelze než pomýšlet na Boží pomoc a lásku, počatou zázrakem Matky Boží v Hejnicích. Dnes zase znovu povstala, obnovena a uctívána následníky těch, kteří byli u zrodu tohoto bohulibého činu.
Když jsme se dost potěšili vším, co nepodlehlo zlovolným rukám nepřátel těch, kteří v této malé ale zato statečné obci žili a žijí dodnes ve víře a naději v dobro a Boží milosrdenství, už jsme byli navedeni k další památce, která byla málo podobná té první, zato rovněž zbudovaná na víře, naději a lásce: kostelíček ze 13.století chráněn a budován lidmi obětavými, leč o mnoho chudšími, než byli ti první z Hejnic. Tam jim pomohl rod šlechticů a majitelů rozsáhlého majetku, kteří investovali svoji lásku k Bohu a věrnost církvi těm, kdo zde žili, pomáhali a uctívali svůj obraz Matky Boží a předávali dalším generacím. Čím byli chudší, tím opravdověji ctili a milovali nejen svoji rodnou zemi, ale i Boha a jeho milost, která jim byla vštěpována od narození. Jejich věrnost Bohu i zemi byla příkladná a dodnes se projevuje v lidech, kteří byli v této době vychováváni. Zůstávají stále věrni dědictví otců, což se projevuje pravidelnými bohoslužbami a spoluprací s věrnými a oddanými křesťany.
Jiný vztah k zemi a víře se projevuje už kolem kostela ve Frýdlantu v Čechách. Tam se měnila a stále mění situace podle přísunu obyvatel. Mnozí zůstávají věrni víře otců, mladí se přizpůsobují dle svých předků a rodičů. Díky Bohu, naučili se modlit a ctít Boha, vyznávají svoji lásku a úctu k našemu Pánu. Předávají dalším generacím nejen kostely, kulturu a víru, ale i snahu zvelebovat zděděné památky. Ve Frýdlantě je toho všeho dost, bude záležet, jak s tímto dědictvím budou v budoucnu zacházet jeho obyvatelé. Myslím, že blízká budoucnost, postavená na snaze zbudovat společnost, která doma neopustila své kulturní a náboženské povědomí, dojde ve svém úsilí tam, kde se žel válečným událostem rozešla se současností, kterou ale v Boží lásce a milosti znovu nalézá. Současná situace je toho dokladem, budoucnost pak bude radostným naplněním.
