Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Ve dnech 20. – 23. a 24. – 27. 7. 2003 proběhly v Hodkovicích nad Mohelkou farní tábory pro předškoláky. Zúčastnilo se jich dohromady asi dvacet dětí a jedenáct vedoucích (včetně kuchařů). Měli jsem krásně počasí a (až na několik klíšťat a odřenin) prázdninovou pohodu.
Do Hodkovic nás pozval místní poustevník Frýďa, který už delší dobu postonával a také ho trápili zlobiví kluci z Hodkovic. Ti se mu posmívali, odhazovali odpadky v lese, plašili zvěř a dělali jiné vylomeniny.
Děti se rozhodly Frýďovi pomáhat: vyčistily les od PET lahví, papírů a dalších odpadků nebo našly Frýďovu deku, kterou mu zlí kluci vzali a schovali v lese. Společně s vedoucími děti vyrobily na lepících fóliích obrázky z květin, které pak dostal Frýďa jako dárek, protože byl nemocný. Během jeho nemoci nás navštívila velmi stará baba kořenářka a poradila nám, jak udělat poustevníkovi léčivý čaj z bylinek, ten pak statečné děti v noci odnesly ke kapličce, kam si pro něj poustevník došel.
I když jsme pečovali o poustevníka, měli jsme dost času i na jinou zábavu. Ráno jsme začínali rozcvičkou. Během dne jsme hráli různé hry – nejčastěji o zvířátkách. Jednou jsme krásnými malbami vyzdobili zdi jídelny, byli jsem sbírat borůvky a také jsme podnikli dobrodružnou výpravu do džungle. Nevynechali jsme ani slavnostní večer s karnevalem, pálením ohně a pěveckou soutěží.
Protože bylo celý týden velmi horké počasí, hráli jsme pravidelně „polévanou“ a také jsme často kropili děti konvemi, aby nám lépe rostly.
Každý večer si jedna skupina připravila večerníček, kterým potěšila ostatní a těsně před spaním jsme se sešli k modlitbě (zpívání, katecheze, prosby, díky a Otčenáš).
A jak to všechno dopadlo? Zlé kluky zlobení přestalo bavit, protože nás bylo víc, a tak se jich ani poustevník už nemusel bát. Když se úplně vyzdravil, mohl práci v celém lese zastat sám. Také se dětem bohatě odměnil – vykopal pro ně lesní poklad, který si děti rozdělily.
Když jsem s ním minulý týden mluvila, chtěl, abych všem vedoucím poděkovala a vzkázala jim, že na nás často myslí a nepřestává se za nás modlit.
I já bych chtěla poděkovat všem dětem, protože byly skvělé, a já jsem se s nimi ráda skamarádila. Vedoucí byli taky skvělí – ale to je už normální…
Také nemohu nezdůraznit brilantní výkon slečny Marušky Bémové (mňam, mňam).
Milí vedoucí a báječné děti, doufám, že se příští rok zase sejdeme.
