Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Je pondělí ráno, venku sněží jako o život již několik hodin a my nakládáme svoje lyže, batohy, tašky a krabice do přistavených aut, která posléze vyrážejí na zimní horskou rally s cílem fara Vysoké nad Jizerou. A co naše děti?
Netrvalo dlouho a autobus nás vysazuje na náměstí ve Vysokém nad Jizerou. Pár dokumentačních fotografií, a hurá za… Kousek pod kopcem na nás čekal energický domorodec, který si to tu na pěkně ledovaté cestě skotačil jen tak v šatičkách a kloboučku. Při teplotách kolem pěti stupňů pod nulou, silného větru a dokonce tu a tam i probleskujícího sluníčka mu asi zrovna dvakrát teplo nebylo. „Vítejte v Riobambě!…“ přivítal nás a vysvětlil o co jde. Riobamba – městečko na úpatí ekvádorské šestitisícovky Chimborazo, kterou se v následujících dnech pokusíme zdolat. A tak mohly tři expedice s radostí vyrazit na cestu, nejprve tedy do pěkně vytopené fary.
Na začátek pár organizačních informací, seznamovačky, něco k snědku a zase rychle ven. Prvním úkolem expedic bylo najít mapu, co a kde hledat však měli napsáno brailleovou abecedou a šablonu brailleova písma k rozluštění nahoře na kopci. A tak se běhalo dolu a nahoru, z počátku i docela vesele:) Pěkně v teple pak jednotlivé expedice plnily druhý úkol, totiž vymyslet si svůj název a vlajku(ty skutečně stály za to). Večer již tak do nočního okolí Riobamby vyrážely za horalem expedice K2, …(slovy Tři tečky) a XY. Nesetkali se(až na dva vyslance), výprava skončila fiaskem!
Po brzkém vstávání a snídani všichni ještě plni sil vyrážíme na lyže. Sjezdaři na Šachty, běžkaři na výlet a ostatní ven do sněhu. Zde jsme pak trávili každý den vždy celé dopoledne. A co nás čekalo odpoledne? Viděli jste už Yettiho? „Máte jedinečnou šanci vyfotit exkluzivní fotografie pro místní tisk, takže ať jsou kvalitní! A pozor, Yetti jde jenom na pěkně teplý palačinky:)“, tak zněl další úkol. Okamžitě se tedy všichni vydali shánět potřebné ingredience a smažit palačinky(olejem opravdu nešetřili…). Venku chumelí, zima až praští, přesto se nakonec všem expedicím podařilo fotografii získat, jak kvalitní to posuďte ve fotoalbu sami. Před spaním ještě pěkně večerníček, modlitbičku a rychle do hajan.
Sluníčko pěkně svítilo, venku hodně foukalo, ale to nic nezměnilo na tom, že pro další úkol jsme šli až daleko za město k lesu. Sněhu tak po kolena, někdy až po pás(a to měřím asi 180cm)… Další úkol byl uzavřen v pikslách uprostřed přísně střeženého pásma, přesto se po chvíli našli i tací, kteří se k nim přeci jen dostali. Jak ale zpátky? Dlouhé porady, nervozita,… Podařilo se, první expedice, druhá expedice, třetí pak už pomáhali všichni. Úkol zněl jasně: Ve 20.20 na Dykově skále! Zde se ale večer s horalem sešla jen hrstka nestatečnějších, venku totiž foukalo už hrozně…
A co si odnesli? Důležitou informaci o souřadnicích vrcholu Chimboraza a nabídku riobambského supermarketu, dalo se zde koupit opravdu vše, co by mohl člověk slézající takovouhle šestitisícovku potřebovat, otevírací doba: čtvrtek od 15.00. Fronta se stála už dávno předtím. „Tak, dal bych si… Půlku chleba, rum, sirky, lano nebo kapesník s Méďou pusíkem,… a třeba i ten kolíček…“ A mnoho dalších podobných požadavků jsme ještě slyšeli, dokud expedice nevyčerpaly své kasy, do kterých v minulých dnech střádaly. Nezbývalo tedy než vyrazit na vrcholový výstup. Cesta nebyla jednoduchá, bylo potřeba svítit si petrolejkama, dělat kadeřníky, provazochodce, vázat uzle, odnášet nemohoucí,… Se západem slunce jsme se konečně již docela promrzlí vyškrábali na vrchol. Každá z expedic zde nejprve vystavěla svoji mohylu a zapíchla vlajku. Poté u ohýnku následovalo závěrečné slavnostní vyhodnocení celého putování. Nejúspěšnější byla expedice K2, hned za ní následovala expedice … a třetí na vrchol dorazila expedice XY.
Poslední den, v pátek, nám už nezbývalo, nic než uklidit a šťastně se navrátit do svých domovů. Všichni pěkně unavení a šťastní z krásného společně prožitého týdne.
