Hejnice – Vratislavice
Vážení a milí čtenáři, pokud jste s námi letošní rok svatodušní pochod nešli, tak vám chybějí krásné zážitky, které jsme my poutníci za nějakých třicetdva hodin nasbírali. Ne že bychom tak dlouho šli, sama trať se dala zvládnout rychleji, ale mimo chození jsme také chválili, zpívali, bavili se a byli spolu. A já se vám nyní pokusím více přiblížit, jak jsme onen čas prožili.
Nejprve bychom měli držet dvě minuty smutku za nedorazivší Verču s Tomem, kteří místo pochodování sjezdili kus republiky a na každém rohu si něco pěkného uvařili - Mančínyho auto. Na druhou stranu naši partu z Vratislavic přišel na pochod podpořit i budoucí dispečer z Prahy Dominik.
Protože se letošní svatodušní pochod (2. a 3. června) kryl s volbami, ti, kteří mohli, pospíchali odvolit k urnám, aby na šestou stihli vlak do Hejnic. Jeli jím Markéta, Miri, Jitka, Pája, Miki, Dominik, Dominik z Prahy, Vojta, JVV, Honza a Mančíny, připojili se k nám ještě Kuba s Kájou a pochodovala s námi i Evelýna.
Byli jsme ubytováni v klášteře v Hejnicích v místnosti určené na provozování fitness aktivit (vybavené ovšem jen zrcadly a „márami“, na kterých spala Markéta:). Hned po příchodu jsme začali páteční večer zpěvem chvál. Když jsme v bazilice dost vymrzli, rozdělali jsme si za klášterní zdí oheň a opekli si buřty. Malým nedopatřením jsme byli místní policií označeni za pachatele nepřiměřeného hluku, ale vše se rychle vysvětlilo a my mohli u ohně sedět dál. Když už nebylo co konzumovat a přiblížila se doba spánku, uvelebili jsme se na koberci a prožili ne moc kvalitní spánek ve velkém vedru.
Ráno jsme se vzbuzeni a nabuzeni Evelýnou sbalili a vydali se na cestu. Přes Ferdinandov jsme zdolali Jizerské hory a vylezli na Hřebínek, kde nám agresivní citrony nepřály čaj a rozežíraly polystyrenové kelímky. Zastavili jsme se i na Olivetské hoře, kde jsme obhlídli JVVho chaloupku, seběhli dolů k přehradě a probili se popadanými stromy až na Maliník, kde jsme si dali pauzu. Když už jsme zase byli v plném počtu, tak jsme vyrazili cestou podél Harcovského potoka do Lukášova. Nyní už to bylo přes Kunratice do Vratislavic jen kousek.
Už tradičně byla naše chůze odměněna skvělým guláškem od Pavla Fišera. Kdo chtěl, mohl se pak opláchnout a připravit se na svatodušní vigilii, kterou sloužil p. Michal Podzimek. Obřad byl jako vždy jedinečný a drobná faux pas byla všem s úsměvem prominuta. Můžeme zodpovědně přiznat, že Bůh byl s námi a určitě z nás měl radost a stejně jako my se bude těšit na příští svatodušní pochod.