Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Jaké to bylo s Krtečkem? To by nám letos mohly vyprávět děti, které s námi byly na táboře ve Sloupu. Každý den jsme totiž spolu s Krtečkem prožívali jeden z jeho mnoha příběhů.
První den nás provázel příběh Krtek a raketa. A tak jako on i my jsme se vydali na cestu ze svých domovů kamsi do neznáma. Hned po příjezdu a vybalení jsme se rozdělili do tří skupinek, které pak spolu po celý týden soupeřili o nejlepší umístění. Andílci, Ježci a Vlčata – tak si je děti pojmenovaly a nakreslily si k nim i své znaky.
A jak by se bez nás Krteček dostal domů? V pohádce mu pomáhal hodný rak, ale tady? Vyrazili jsme do lesa převážet součástky z Krtečkovy rakety z jednoho přístavu do druhého. Pokladuchtiví piráti se ale přemisťovali po moři ostošest, takže to nebylo nic lehkého – pro obě strany. Několik šrámů a nějaké ty slzičky ke hře prostě patří, a tak patřičně upocení a zmožení jsme se všichni těšili na večeři. I přesto byla hra snad jedna z nejlepších, kterou jsme hráli.
Druhý den jsme po vzoru příběhu Jak Krtek uzdravil Myšku vyrazili na cestu kolem světa – na Havraní skály. Sluníčka byla víc než dost, takže z výletu se stala tak trochu koupel ve vlastní šťávě. Velmi vhod nám tedy přišla zastávka u lesního potůčku, kde jsme se všichni pěkně vycachtali a načerpali síly na cestu zpátky. Ale nejen to, Krteček hledal kytičku jménem Matricaria Chamomilla a proto, abychom byli úspěšnější než on, cestou jsme se učili kytičky, které jsme potkali, aby každý poznal víc než jen pampelišku. Další názvy kytiček nám pak vyšly poskládáním lístečků, které naši vedoucí celou cestu rozhazovali za sebou. Večerní poznávačka ukázala, že leckdo už kytičky pozná, ikdyž z deseti všechny nepoznal nikdo, ale devět úspěšných tipů mělo hned několik dětí.
Noční výprava na motivy příběhu Krtek a zelená hvězda nás zavedla za Měsíčkem ke staré polorozpadlé kapličce za vesnicí, kde nám k naší radosti vystřelil Měsíček na nebe každé skupině po jedné hvězdičce. Bylo krásné pozorovat skupinku naprosto tichých dětí kdesi za keřem, aby si i další skupinky mohli užít atmosféru setkání.
Snad nejznámějším příběhem, na který jsme nemohli zapomenout, je Krtek a kalhotky aneb Jak Krtek ke kalhotkám přišel. Třetí den se tedy nesl v duchu maratonu, který musel Krteček podstoupit, než získal tolik vytoužené kalhotky s velkými kapsami. I my jsme nejdříve nosili vodu a zalévali len, pak máčeli a sušili naše vlastní nakašírované Krtečky a zahráli si starou známu hru Pan čáp ztratil čepičku, jakou měla barvičku? Z rákosových stonků a nasbíraných květin a trávy si odpoledne každá skupinka upletla na stavu rohož, všechny byly moc povedené. Celé pachtění za kalhotkami bylo završeno příšívání knoflíků na barevné proužky látky, aby si měl Krteček kam věšet své nálezy.
Příběhem pro čtvrtý den byl příběh Krtek a Myška. Víte, co se stalo myšce? Přišla velká voda a její domeček v dolíku úplně odnesla, jak aktuální to příběh. Ani nám se voda nevyhnula, po předchozích parných dnech přišel konečně déšť – přímo bouřka, která nás zastihla při cestě zpátky z procházky do Modlivého dolu. Zrovna jsme se rozseděli v lese a stavěli domečky pro Myšku. Ale naštěstí déšť netrval dlouho a tak ještě než jsme stihli zmoknout, bylo úplně stejné vedro jako předtím. A do konce týdne už zase nepršelo.
Naštěstí, protože večer jsme měli v plánu udělat si ohýnek a opéct buřtíky. To se nám povedlo, i celý pravidelný večerní program – večerníček, modlitbu a katechezi – jsme přesunuli ven k ohýnku a zakončili tak trochu celý ten týden, který jsme tu mohli společně prožít.
Poslední den se krom uklízení a balení nesl v duchu příběhu Krtka na poušti, kde pomáhal zvířátkům vyčistit studnu, aby měla tak potřebnou vodu. Studnu jsme sice nečistili, ale faru jo. Odměnou všem zúčastněným pak byla výprava za pokladem, který ani podle přiložené mapy nebylo vůbec lehké najít. Byl totiž výborně ukryt – v hromadě písku u kapličky. Ale povedlo se, a tak si každá ze skupinek mohla podle umístění odnést svůj balíček sladkostí a dárečků a každé z dětí si ještě z pouště dovezlo pravý kokosový ořech. Nyní už nezbývalo než pobrat všechny svá zavazadla a vyrazit na cestu domů.
Byl to velmi povedený týden, který jsme si s dětmi ve Sloupu užili, a věřím, že na něj všichni budeme dlouho vzpomínat. Díky všem, za vytvoření tak pohodové atmosféry!
