Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Milí cestovatelé!
Tak co, taky rádi vzpomínáte na naše putování z Osečné kolem celého světa? A co nás cestou čekalo? No přeci v pondělí jsme se v základním táboře chystali na putování, rozděleni do výprav jsme vymýšleli názvy, vlajky a pokřiky. Posilněni Maruščinou sekanou jsme si zasoutěžili na Olympijských hrách v Athénách, pravda, disciplíny byly trochu netradiční. V Mikiho holínkách se překážková dráha běhala trochu hůř, šlo nám to ale pořád lépe než ve vlastních botách na chůdách nebo s pokličkou na hlavě. Mýdlem se házelo pro změnu celkem dobře. Někomu se třeba dařilo v lovení pingpongáče pusou, jinému zas v kuželkách. A po večeři? Jako každý den, tedy mytí nádobí, čas pro docvičení večerníku, jeho samotná inscenace, Láďovo témátko, modlitba, lovení indicií a pak už hurá do postele sbírat síly k další cestě.
Energie jsme dneska potřebovali opravdu hodně, z Řecka do Číny je to přeci jenom pěkný kousek cesty… Po rozcvičce a rohlíkách s marmeládou jsme si kreslili vlastní hrníčky. Jestli se podobají čínskému porcelánu nevím, ale pít se z nich zcela určitě dá. A pamatujete na hru s čokoládou? Jak se házelo kostkou a mohli jsme jíst, jen když nám padla šestka a navíc ještě příborem a oblečeni v rukavicích, čepici a šále? Některým se zdála nespravedlivá, ale mně, která jsem sama snědla snad půlku tabulky, se líbila.:) Posilněni, někdo víc a někdo míň, jsme se vydali vstříc všem čtrnácti Himalájským osmitisícovkám. To Vás teda obdivuji, s jakou výdrží jste vrcholy zdolávali, když podmínky vycházely i nevycházely, s kyslíkovou bombou i bez ní.
Ve středu nás čekalo putování na Děvín. A aby to nebylo tak snadné, museli jste hledat lístečky, potřebné k získání dnešní indicie. Pak jsme si taky museli dávat pozor, abychom na batohu, kapuci nebo ve vlasech neměli kolíček. To abychom nemuseli plnit různé úkoly, jako například nést kus cesty naše nejmladší cestovatele, Filípka a Vilíka, na zádech.
Další den jsme doputovali až na Aljašku. Po mši svaté s otcem Maňáskem z Českého Dubu jsme se chystali výrobou masek ze sádry na páteční brazilský karneval. Odpoledne jsme se honili v lese za potravou. Nebylo to tak jednoduché, my jsme byli totiž kořistí nenasytných medvědů. Nějakou tu potravu jsme nakonec ale přeci jenom sehnali a tak jsme měli dost sil, jít se ještě vykoupat.
V pátek ráno jsme změřili síly s ostatními výpravami ve fotbale, dále se pak Kerberos, Vlci a Zombíci utkali ve vědomostní soutěži Riskuj!. Odpoledne jsme „posílali“ trochu netradičním způsobem smsku a vrcholily přípravy na večerní karneval v Rio de Janeiru. Malovali jsme masky a cvičili scénky. Při samotném slavnostním večeru jsme pekli hady (bohužel ne z masa, ale z těsta), buřty, shlédli připravená vystoupení (jestli si je už nepamatujete, většina z nich končila sebevraždou). U ohně následovala ještě pěkná závěrečná modlitba a potom opět večerníček a spát.
A co v sobotu? Podle indicií a připravených mapek jsme rozkopali celou zahradu, jen abychom našli poklad. Trvalo to, ale povedlo se a poklad stál za to. Pak jsme museli uklízet… Tak, a teď už jen loučení – hra Po mé pravé ruce je volné místo, to jsme si mohli vedle sebe pozvat toho, kdo nám dělal radost a koho jsme měli rádi. A teď už na autobus a hurá do Liberce.
Milí cestovatelé, doufám, že jste si Cestu kolem světa patřičně užili a že rádi vzpomínáte, stejně jako my. Tak vám přejeme pěkný školní rok, ať se vám daří, máte hodně kamarádů a budeme se těšit třeba zase za rok na dalším táboře!
Vaši šerpové Markét, Dominik, Láďa, Miki, Dáňa a šéfkuchařka Maruška
