Všechno začalo v Hodkovicích na parkovišti před kostelem. Po příjezdu všech dětí jsme se rozloučili s tatínky a s maminkami a přesunuli se do chatky, kterou jsme si nejprve důkladně prohlédli. Po ubytování jsme si zahráli pár seznamovacích her, nasvačili se a mohl začít náš táborový program.
Jenomže, objevil se Noe se zprávou o potopě a s prosbou o pomoc při záchraně zvířátek. S jeho žádostí všechny děti souhlasily, a tak jsme vstoupili na Noemovu archu a mohli zvednout kotvy. Po obědě, který nám připravily Eva s Verčou, a vydatném odpočinku, který si většinou chtěli užívat hlavně velcí, nám Noe přišel oznámit, že jsme se doplavili na Antarktidu. Takže jsme se posilnili a co se nestalo! Objevil se Eskymák, který byl ochotný nám dát zvířátka za splněný úkol – měli jsme nakreslit vlajku (jak to u nás vypadá) a poté si ji nechat na horší časy. Pak následoval průzkum Antarktidy provázený hrami. Po expedici jsme se navečeřeli a dál se řídili heslem: pomodlit (Václavovo vyprávění a kreslení biblických příběhů), vyčistit zuby, vyčůrat a spát. Před spánkem však nesměla chybět pohádka na dobrou noc.
Další den po probuzení jsme se dozvěděli, že jsme se přes noc dostali až do Ameriky, kde nás přivítala mladá indiánka Nšoči, která ovšem nemluvila naší řečí. Naštěstí Verča H. zjistila, že se tuto řeč učili ve škole. Dokázala tedy indiánku poprosit o nějaká zvířátka na archu. Ovšem byla tu opět podmínka. V Americe se pěstuje bavlna, z bavlny se vyrábí látky a ty se barví. Proto měly děti za úkol namalovat si svá vlastní trička indiánským vzorem. Pak nás čekalo klasické: oběd, spánek, svačinka. A protože kotvy mezitím spuštěny nebyly, dostali jsme se až do Afriky. Tam jsme potkali domorodou ženu, která nám nabídla výměnu zvířátek za to, že se převlékneme do „afrického“ a večer si s ní kolem ohně zatancujeme pro nás netradiční a pro ni typické tance. Museli jsme vymyslet naše převleky a tak jsme se vydali do lesa hledat módní přírodní doplňky Afričanů. Jejich zpracování bylo sice náročné, ale výsledek v podobě obleků dětí byl moc pěkný. Při příležitosti zapálení ohně na přání Afričanky jsme si k večeři opekli vuřty. Tance byly velice zajímavé. Malý problém nastal až ve chvíli, když jsme si uvědomili, že Afričanka odešla, aniž by nám dala zvířátka. Naštěstí se k nám ale dostala zpráva, že vše ještě není ztraceno. Děti se měly po skupinkách s vedoucími vydat po svíčkách na kraťoučkou noční procházku. Na konci děti získaly zvířátka a mohli jsme se vydat na další plavbu.
Nakonec jsme dopluli do Austrálie, kde nás přivítaly ženy – Šui a Mui. Rády by nám daly zvířátka, ale zjistili jsme, že zde řádí hrozný Yetty, který zvířátka krade. K zachránění zvířátek jsme potřebovali hlavně hodně odvahy a síly. Uznali jsme, že tyto podmínky snad splňujeme, a vydali jsme se na veliký výstup až na Mt. Everest. Cestou jsme museli plnit nelehké úkoly, ale přesto jsme se vyškrábali na vrchol. Zde jsme se pomodlili a v tu ránu byla zvířátka osvobozena a Yetty se snad poučil. Touto výpravou jsme ukončili plavbu na arše. Noe nám přišel poděkovat za naši ochotu a za odměnu nám připravil velikou hostinu. Nakonec jsme si ještě zahráli pár her a hurá domů!