Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Letošní 8. květen, svátek svobody a jara, jsme my, vratislavičtí farníci, oslavili překrásným výletem do Šluknovského výběžku. Luxusní autobus s námi odstartoval v 7.30 ráno do nádherné jarní přírody a krásné počasí nám přálo od ranního výjezdu až po večerní návrat. Tentokrát byl o výlet mimořádný zájem, takže mimo plného autobusu jelo ještě sedm plně obsazených osobních aut s našimi farníky.
Naším prvním zastavením byl kostel sv. Anežky Bavorské ve Cvikově. Zde nás vítala nás sestra Evelýna, která nám přijela naproti. Určitě si každý z nás vybaví charismatického pana faráře, který pro nás v tomto kostele sloužil mši svatou, i když byl nachlazen a tím hlasově indisponován. Přesně v den našeho příjezdu do Cvikova měl svůj osobní významný den, desáté výročí kněžského svěcení. Náš Václav jako poděkování za nás předal panu faráři Evangeliář a bylo vidět, jakou velikou radost mu tímto darem udělal.
Dalším naším cílem byl Jiřetín a jeho kostel sv. Trojice. Původně gotický kostel byl kdysi přebudován na barokní a svého času to musel být velice krásný Boží stánek. Dnes jsou zde nainstalovány silné podpěry, které drží prohnilý strop kostela. I zde je vidět, co způsobilo 40 let totality. Po prohlídce kostela se vydalo mnoho především mladých na krátkou, ale fyzicky náročnou vycházku ke zdejší křížové cestě. Stoupání do strmého kopce bylo opravdu jen pro zdatné chodce.
Na další zastavení v našem putování nás autobus dovezl do překrásné přírody, která kdysi měla své vzácné poklady ukryté hluboko v zemi. Navštívili jsme štolu sv. Jana, kde se v 17. a 18. století kutalo stříbro a měď. Těžba zde skončila počátkem 19. století, ale ještě dnes je prohlídka opuštěných slojí zajímavá.
Obědvali jsme v restauraci penzionu Jana a s kvalitou jídel jsme byli všichni spokojeni. Nakrmit cca 100 lidí v krátkém čase není jednoduché. Aby všichni byli spokojeni s kvalitou, obsluhou i cenou jídel, to je v dnešní době skoro vzácností. Nám se to však podařilo…
Dalším místem naší cesty byl kostel v Dolním Podluží, který už z dálky byl dobře viditelný, dík své vysoké černé věži. Kdysi to byl jistě překrásný stánek Boží, dnes by nad ním duše plakala. Kostel byl mnohokrát vykraden, ze zdí násilně vyrvány sochy světců, nepředstavitelná devastace všeho. Občas zde zřejmě mše sv. sloužena je, protože kněžský ornát i alba pro ministranta jsou uloženy ve třetím patře černé věže, uzavřené těžkými dveřmi s kováním. Z přilehlého hřbitova je v dnešní době rovná zelená louka… Pouze vysoká kamenná zeď dosud vyznačuje rozlohu bývalého hřbitova.
Dalším zastavením byl pro nás Filipov. Byli jsme v českých Lurdech, v jediném místě našeho státu, které je oficiálně uznáno místem zjevení Panny Marie, naší nebeské maminky. Byli jsme v místě, kde se stal veliký zázrak zjevení a zároveň veliký zázrak uzdravení. V takové chvíli ztrácí člověk schopnost běžné řeči a je schopen pouze slov modlitby… Po odchodu z kaple jsme si prohlédli s kaplí sousedící chrám. Je nádherný.
Potom nás čekal již předposlední cíl naší cesty, Jiříkov, místo současného působiště sestry Evelýny. Všichni jsme se radovali ze společenství ve veliké farní zahradě. Koláče, zákusky, kafíčko i čaj, vše se podávalo v krásném prostředí rozkvetlé zahrady. Určitě každý měl možnost si zamlsat. Později pánové rozdělali ohýnek a dokonce se opékaly i vuřtíky.
Vyvrcholením naší cesty byla návštěva Ebersbachu v sousedním Německu. Jeli jsme se prostě podívat, kde “naše” Evelýna bydlí. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, cestovalo se totiž jen osobními auty, protože autobus by musel jet přes mnohem vzdálenější hraniční přechod. Evelýna bydlí ještě s dvěma sestrami, které jsou již v důchodu a denně dojíždí na faru do Jiříkova. Než jsme se vydali na zpáteční cestu, nás asi 20 poutníků s Evelýnou šlo do kostela sv. Jiří, těsně sousedícího s farou, k prohlídce a děkovné modlitbě na závěr našeho putování. Kostel v Jiříkově je skutečně nádherný, zachovalý a bylo až dojemné, s jakou hrdostí nám Evelýna všechny jeho krásy představovala. Toto byl poslední zážitek z krásného a požehnaného poutního výletu. Po úklidu zahrady jsme nasedli do autobusu a osobních aut, naposledy zamávali Evelýně a vraceli se domů. Všichni jsme prožili krásný den. Milost a Boží ochrana nás provázela po celou cestu. Vždyť takové množství lidí cestovalo a žádná nevolnost, vyvrtnutý kotník ani pád z houpačky nám zážitky neznepříjemnil.
Václave, za ten překrásný den přijměte náš veliký dík!