Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
Všechno začalo 11. srpna po deváté hodině ráno na vlakáči v Liberci. Sešlo se nás devatenáct. Rozdělili jsme si jídlo a šli na vlak. Dojeli jsme do Varnsdorfu a přestoupili jsme na autobus, který nás dovezl až do Šluknova, odkud jsme vycházeli. Hned na úvod jsme si zahráli hru s toaleťákem, což nás celkem pobavilo. Někdo si koupil nanuka na cestu a vyrazili jsme. Na pondělí jsme měli naplánováno pouze sedm kiláků, čímž jsem byla velmi potěšená:) Kolem páté hodiny jsme dorazili na louku nad vesnicí Brtníky. Došli jsme pro vodu na vaření a na pití, postavili stany, zahráli zvířátka, pomodlili se, zvolili štastlivce, který získá Nobelovu cenu za mír, a šli spát ven. Bohužel nás o půlnoci vyhnal déšť do postavených stanů a pod plachtu.
V úterý ráno, teda spíš kolem desáté hodiny, jsme se probudili, nasnídali, sešli kopec do Brtníků, nabrali vodu (která nebyla moc dobrá :D) a zase šlapali. Cestou do Krásné Lípy nám trochu pršelo. Naštěstí ale ani nevadilo, že jsem si zapomněla pláštěnku. V Lípě jsme se rozdělili, někdo si šel sednout do hospody (pro účastníky připomenu nekuřácké stoly) a pár z nás bylo v malé, ale nádherné cukrárničce. Pak už zbývaly pouze čtyři kiláčky do lomu, kde jsme se zabydleli na další noc. Službu na vaření měli kluci a tak jsme si pochutnali na fazolkách. Pak následoval každodenní večerní program – modlitba, při které každý mohl za něco poděkovat nebo poprosit, čtení žalmu nebo úryvku z Bible a volba Nobelovky.
Naštěstí se Verča večer pomodlila za hezké počasí, takže jsme se probudili do slunečného dne a vydrželo to až do večera. Odpoledne nás opustil JVV, kvůli svému zranění (díře v noze), a Aničku si vzal s sebou. Došli jsme až do lesního divadla Mlýny, kde jsme na jevišti přespali. Byla to hodně studená noc, ale bylo krásně vidět na hvězdičky a vůbec prostředí tam bylo nádherný.
Tohle ráno se nikomu mimořádně nechtělo z postele. Venku byla kosa a ve spacáčku teploučko, ale přece jen jsme se museli překonat a vyhrabat se ven. Nakonec se nám to všem povedlo a odešli jsme. Dorazili jsme až na rozcestí pod Klíčem, kde jsme se opět rozdělili a někteří se vydali nahoru na vrchol vysoký 750 m n. m. Jiní si raději užívali chvilky volna. Po obědové pauze jsme vyrazili směr Cvikov, kde jsme všichni s radostí zavítali do cukrárny a někdo zas na Kofolu, natočili jsme na náměstí vodu z pumpy a pokračovali dál. Zakotvili jsme až na poli pod Dutým kamenem, což je kopeček, na kterém jsou pískovcové skály. A po postavení stanů nás čekal zase běžný program.
Pátek byl, co se týče balení, nejhorší. Vstali jsme, šli jsme se nasnídat, někteří z nás ani tuto milou činnost nestihli dokončit a už začalo pršet. Všichni jsme tak utíkali zpátky do stanů, sbalili si svoje věci a čekali, až přestane pršet. Ale to bychom se načekali. A tak jsme se přemohli, nasadili pláštěnky a hurá do Jablonného. Jenže cesta vůbec neubíhala a počasí se nelepšilo, a proto jsme se v jedné z restaurací na náměstí v Jablonném, kde jsme si dali teplé čajíčky a smažáky, rozhodli, že jestli chceme zbytek prázdnin přežít ve zdraví, musíme jet domů o den dřív. Našli jsme si tedy nejbližší vlak z Jablonného. Všem to bylo líto, ale většina z nás byla ráda, že se dočká postýlky, teplé sprchy, dobrého jídla a teplíčka dříve.
Chtěla bych moooc poděkovat všem, kteří se podíleli na programu, že si našli čas na to, abychom si mohli užít hezký týden prázdnin. A děkuju i všem co jeli, jinak by to taky nebylo ono. ;) Doufám, že příští rok se počasí vydaří a všichni budeme zdraví, abychom zas mohli někam jet. :)
Děkuju