Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
„ Je to tu dobrý kraj
tvrdý jako kameň
v duši ho uchovaj
jak v srdci svém prameň.“
(Marie Gazdová-Kročilová, rodačka z Kopanic)
I letos vyrazila skupina našich farníků na společnou dovolenou. Počet účastníků se blížil padesáti, takže nás byla pěkná horda. Naším cílem byla chata Lopata na Mikulčině vrchu až v dalekých Bílých Karpatech. Po osmi, deseti či dvanáctihodinové jízdě autem jsme se tam všichni sešli navečer v sobotu 19. 7. Hory nás přivítaly vlahým letním večerem a překrásnými výhledy do kraje. Samotná Lopata bylo jedno velké ušmudlané bludiště, ale naše milá společnost a později i hořící krb ji brzy zútulnily.
Díky velkému počtu i věkovému rozpětí účastníků (0 až 50+ let) jsme na výlety vyráželi po skupinkách: „sportovci“ či „šneci“, „ranní ptáčata“ či „ospalci“, „batolata“ či „mládežníci“. Večer jsme si pak po dobré večeři (myslím že Vacků smažák bezkonkurenčně vede v oblibě) sdělovali svoje zážitky u krbu či u kamen a dávali tipy na další výlety.
Miminka si po statečném výstupu na Lopeník brzy oblíbila místní hřiště u chaty Arnika (až na Aničku Zástěrovou, která s námi „vyšla“ i na Javořinu). Sportovci zase po zdolání Lopeníku i Javořiny zamířili ještě výše až na Považský Inovec. Mlha a déšť nás ale občas zahnaly do údolí, a tak jsme si prošli Uherský Brod, Luhačovice, Velehrad či Trenčín. O to víc jsme si pak, když zase vysvitlo slunce, vážili překrásných výhledů třeba z kopaničářských cestiček kolem Žítkové: hory, kopce a zase hory, kam jen oko dohlédlo. Mnozí také určitě nezapomenou na Vyškoveckou kapličku. Když do ní nic netušící pocestný nahlédne, rozsvítí se náhle světlo a spustí hudba. Za pošmourného večera v horách je to opravdu zážitek jen pro ty s dobrým srdcem.
Týden uplynul jako voda a byl tu závěrečný táborák. Zase jsme poznali jeden druhého o trochu více a k tomu ještě překrásný kout naší země.
Takže za rok zase někde nashledanou.