Vratislavické farní stránky
Diecéze litoměřická | Vikariát liberecký
První týden v srpnu jsme měli možnost strávit uprostřed krásné přírody Krušných hor - ve vesnici, jež se jmenuje Horní Blatná. Možná se ptáte, proč jsme jeli do hor, přestože pod jedněmi také bydlíme (pro cizince - Jizerské hory vidí spousta z nás přímo z oken svých domů). Ale ty se nedají s těmi západočeskými vůbec srovnávat. Na rozdíl od té naší, je tamější příroda v nesrovnatelně lepším stavu, bez přehánění nádherná. Vysoké smrkové lesy z nichž vanula svěžest a čistota bylo možno nalézt všude tam, kam až oko dohlédlo.
Jestli jste si udělali o krušnohorském kraji přibližný obrázek, měli byste vědět, jaké počasí nás potkalo. Sice nebylo vždy podle našich představ, ale také se nedalo srovnávat s tím, co přišlo následující týden po našem odjezdu. Datum na první pohled nejspíš neprozradí, že jsme se nacházeli v jedné z mnoha postižených oblastí pár dní před povodněmi. Asi ne jednoho z nás při sledování televizních záběrů z nedalekých Potůčků nebo Abertam napadlo, že nad námi musel náš Pán držet ochranou ruku.
Do ubytovny Wolfgang v Horní Blatné jsme se dopravovali z Vratislavic auty po vlastní ose. Někdo si udělal menší zajížďku na zajímavá místa při cestě, jiný jel přímější trasou. Ale všech skoro čtyřicet farníků dorazilo v pořádku. Ještě před Horní Blatnou jsme měli zastávku na mši v Perninku, která byla sloužena v češtině a němčině zároveň.
Pak jsme se konečně dostali do našeho dočasného bydliště. Rozešli jsme se do pokojů a vybalili své věci. Potom jsme si mohli prohlédnout celou budovu. Zařízení bylo pěkné a naskýtaly se nám tu také možnosti krácení volného času u ping-pongového stolu nebo na volejbalovém hřišti na zahradě. Obojího jsme hojně využívali.
Každý den jsme vyráželi hned po snídani do okolní přírody nebo měst a vraceli se v různých odpoledních hodinách. Cíle našich výletů byly rozličné.
Jako první jsme navštívili město Loket a v něm známý hrad a byli jsme na mši ve zdejším kostele. Původně jsme chtěli projít zajímavosti v Lokti a poté si udělat menší výlet do Svatošských skal, ale při prohlížení hradu se spustil takový liják, že nám nezbylo, než další program zrušit.
Následující den jsme využili celkem slušného počasí a rozhodli se, že se podíváme na Božídarská rašeliniště. Procházeli jsme jejich prostředkem po dřevěných chodnících a obdivovali tamní floru. Potom jsme navázali výletem, který nás zavedl zpět až do Horní Blatné. Ze začátku to vypadalo tak nejistě - mračna se zatáhla a byli jsme nuceni vyndat naše pláštěnky a deštníky a doufat, že se vše obrátí k lepšímu. A skutečně se vyplatilo, že jsme se jen nezalekli. Oblaka se rozplynula a nás kromě blaženého pocitu začalo hřát i sluníčko. Navíc jsme uprostřed léta mohli zahlédnout v přírodě led. Našli jsme ho kousek nad vesnicí ve Vlčích jamách, což je bývalý lom.
V úterý vedly naše kroky přes Klínovec. Přesněji nejdřív k jedno-sedačkové lanovce. Ta byla zážitkem sama o sobě, protože už byla staršího data a měla už nejspíš naježděno opravdu dost. Ale jízdu jsme všichni přežili, stejně tak i Děda Vaňků, a tak jsme se mohli vydat dál po hřebeni a nakonec sestoupat až zpátky k autům.
Na středu byla naplánována návštěva Karlových Varů. Začali jsme prohlídkou muzea a výrobny světoznámé sklárny Moser. Posléze jsme se rozjeli dál do středu města. Parkovali jsme tak, že stačilo sejít a byli jsme na kolonádě. Tam jsme se rozešli a prohlíželi si to, co jsme chtěli. Samozřejmě jsme nemohli zapomenout ochutnat karlovarské prameny, stálo to za to. Jen ten třináctý jsme přes veškerou snahu nikde prýštit nenašli.
Příští den jsme nikam nejeli, protože od rána hustě pršelo. Odpoledne se počasí umoudřilo, tudíž mohli rodičovské a jiné páry vyrazit na soutěž, na které plnili zadané úkoly. Mezi ně patřilo třeba zpěv kolemjedoucím, zkrášlování se přírodními materiály atd. Bavili se myslím dobře, a my také.
Poslední celý den jsme si udělali pěší výlet do okolí. Naše kroky vedly směrem na Nejdek přes rozhlednu na Tisové, která nám poskytla nádhernou podívanou na Krušné Hory. Pod rozhlednou jsme vytvářeli panenky nebo koberečky z trávy. Cestou jsme nasbírali dost borůvek (všude jich rostlo plno) na to, aby bylo možno udělat výtečné borůvkové knedlíky. Celý den i týden jsme zakončili modlitbou chval a táborákem.
Tak, a protože čas se zastavit nedal, muselo to všechno jednou skončit. Vyklidili jsme ubytovnu a dali se cestou zpátky domů. Ale to není ještě tak úplně konec. Nesmíme zapomenout poděkovat všem, kteří vymýšleli a organizovali program, starali se o to, abychom měli vždy jídlo připravené a abychom všude v pořádku dojeli. Můžeme říct, že to bylo krásné a také se můžeme těšit na další farní dovolenou. A kde? No, nechte se překvapit. Už teď se o tom ale usilovně přemýšlí!
Ze soutěžních básniček našich rodičů a nejen rodičů:
